„Nejraději mám domácí bramborák.“

Zpěvačka má ráda lehká jídla. Někdy však udělá výjimku a dopřeje si své nejmilejší jídlo z dětství – bramborák.

Na jakých jídlech jste vyrůstala?

„Škubánky, bramborák, knedlíky s vejci, nudle s brynzou a v neděli nějaká pečínka s knedlíkem.“

V dětském věku člověk prožívá jídlo radikálně – buď mu něco chutná, nebo nechutná. Jak to bylo ve vašem případě?

„Měla jsem ráda třeba brambory na loupačku s kyškou. Kdo neví, co je kyška, tak to bylo opravdové mléko, které prostě v teple zkyslo a zůstala mu lahodná chuť. Dnes to ale nezkoušejte, protože mléko nezkysne, ale změní se v hnusné bahno. Ale vůbec nejmilovanější byl bramborák! Naopak vařená mrkev ze školní jídelny byla pro mě to nejodpornější, co jsem kdy musela pozřít.“

Změnily se od té doby vaše sympatie k milovaným či nemilovaným jídlům?

„Domácí bramborák zůstává mým favoritem. Mně ale chutnal i ten, který kdysi prodávali za pět korun na Hlavním nádraží. S mrkví jsem se nakonec skamarádila – musí se ale koupit čerstvá, přidat kmín, trochu přisladit a nezapomenout do ní vymačkat nejméně polovinu citronu. Pak je skvělá.“

Kdo vás naučil vařit?

„Maminka. Učila mě vařit už velmi brzo. Bavilo mě to a ani mě nemusela strašit tím, že když se nenaučím vařit, nikdo si mě nevezme.“

Pamatujete si na svůj první kulinářský výtvor?

„Tak to si nepamatuji, ale vím, že jsem mého prvního manžela nadchla tím, že jsem uměla hovězí na houbách nebo svíčkovou. Byl z tradiční moravské rodiny, takže klasika ho potěšila.“

Zdědila jste po mamince nějaké rodinné recepty, nebo jste se ve vaření vydala svou vlastní cestou?

„Klasika se má vařit podle vyzkoušených receptů, ta se nesmí nějak „vylepšovat“. Když sádlo, tak sádlo, jinak bramboračka není taková, jak má být. Vlastní cestou jsem se vydala asi tak před deseti lety, když se ukázalo, že těžká česká jídla už asi nebudou to pravé. Začalo se také vysvětlovat, co je a není zdravé, tak jsem se přizpůsobila. Dnes mě těší jednoduchá, lehká strava, po které se cítím dobře. Moje dcera mi třeba poradila rýži, která chutná báječně.“

Jakým jídlům, případně kuchyni dáváte přednost?

„Velmi mi chutná thajská kuchyně, už jsem si dávno pořídila všechny nutné ingredience a vařím ji často. Můj muž se naučil dělat sushi. Jde mu to skvěle, a když je u nás večírek, tak má velký úspěch.“

Jsou nějaké ingredience, které při vaření notoricky používáte?

„Používám skoro výhradně olivový olej. Mám ráda pravý parmezán, čerstvý koriandr a jasmínovou rýži. Často také používám Ďobáčky – to je pytlík s dobře ochuceným sójovým masem, který se vysype na pánev s předpřipravenou čerstvou zeleninou.“

Máte nějaký svůj „majstrštyk“?

„Můj muž tvrdí, že umím nejlépe zapečené brambory se zeleninou. Chutnají mu vždycky, jen netuší, že tam vlastně pokaždé dám něco jiného, tedy to, co najdu v lednici. Mám ale různá skvělá koření, která to vylepší. Někde jsem si koupila kořenicí směs Čarodějka, je dokonalá, jen teď budu muset oběhnout pár obchodů a zjistit, kde jsem to vlastně koupila.“

Kde berete inspiraci pro svá jídla?

„Často v cizině. Když mi něco na dovolené zachutná, tak se snažím zjistit, jak se to dělá. Když chci něco nového zkusit, tak zavolám mojí kamarádce Věrušce, ta je přes „klasiku“, nebo Erně, ta zase umí všechno.“

Je něco, na čem v jídle „ulítáváte“?

„Bohužel jsou to sladkosti. Recepty si ale neberu, protože to by byl konec mojí relativně slušné postavy.“

O vašem muži se říká, že výborně vaří. Vaříte někdy spolu?

„Spolu ne. Spíš mi dělá radost, že vaří on a já si mohu třeba číst. Na tom je nejlepší, že manžel mi to pěkně naservíruje až pod nos. Dokonce pak sklidí ze stolu a umyje nádobí. Pozor, nedělá to ale zase tak často.“

Kuchyň je pro toho, kdo vaří, obzvláště důležité místo. Jak jste si ji s manželem zařizovali?

„Moje kuchyně je tak malá, že se tam nevejde ani jídelní stůl a židle. Zařizovala jsem ji tedy tak, aby se tam vešlo všechno, co potřebuji. Krása a elegance musela jít stranou. Nedalo se tam moc experimentovat, byla jsem ráda, že se tam vešla velká lednice a myčka nádobí.“

Máte ve své kuchyni nějakou milovanou věc nebo drobnost, na kterou si potrpíte?

„Nic mě nenapadá. To nejhezčí, co tam mám, je na jediném kousku volné zdi - rozkošný obrázek od Ivy Hüttnerové. Namalovala mi ho ještě v době, kdy nikdo netušil, jaká z ní bude slavná malířka.“